Již počtvrté proběhlo v tělocvičně školy slavnostní rozloučení deváťáků se základní školou formou polonézy, tedy slavnostního tance, jímž se často zahajují absolventské akce.
Přesně, jak jsme zamýšleli, stalo se toto vystoupení další pěknou tradicí naší školy. Ve čtvrtek 27. června se nejdříve dopoledne deváťáci rozloučili se žáky a učiteli školy, následně odpoledne předvedli program svým rodičům.
Jsme rádi, že naše pozvání přijal starosta městyse Lysic Pavel Dvořáček a několika slovy popřál deváťákům úspěchy v dalším studiu. Důležitou součástí programu bylo i vystoupení pěveckého sboru pod vedením paní ředitelky Pavly Nesnídalové, v němž zazpívali svá sólová vystoupení dva žáci devátého ročníku, zbývající část programu pak byla milým dárkem našim absolventům i divákům.
Vrcholem programu se samozřejmě stala polonéza. Polonéza se dříve tancovala jen na klasickou hudbu, popularizace tohoto tance u mladých lidí přinesla však možnost využívat i moderní hudbu. Mou vlastní podmínkou pro výběr vhodné skladby je, že je to mužský a ženský duet. V letošním roce byl tedy tanec nacvičen na oceňovanou skladbu Shallow, známou z filmu Zrodila se hvězda, kde ji zpívá Lady Gaga a Bradley Cooper. Pro naši polonézu jsem však využila jinou hudební úpravu této písně, nazpívanou americkými hudebníky Davem Fenleyem a Brianou Moir. Krásná skladba má poměrně vážný text, který pojednává o složitosti života, o jeho nástrahách, je to vlastně takový rozhovor muže a ženy, kteří hledají cestu z povrchnosti a všednosti. Právě v tom vidím symboličnost, protože naši deváťáci jsou na startu své životní cesty, na níž se zajisté setkají i s překážkami.
Polonézu letos nacvičilo 18 párů, což je zhruba polovina žáků 9. ročníku. S nácvikem jsme začali bezprostředně po přijímacích zkouškách. Problémem nácviku v tolika lidech je absence nějakého páru. Je třeba zmínit, že polonéza zdánlivě vypadá jako velice jednoduchý tanec, základem je totiž stále stejný krok, obtížné jsou však choreografické sestavy, často se střídají formace, jako jsou řady a kruhy. Tanečníci tak musí sledovat nejen svého partnera/partnerku, ale i ostatní dvojice před sebou a vedle sebe, a pokud někdo chybí, těžko se ostatní orientují.
Díky intenzivnímu nácviku před vystoupením všichni tanečníci nakonec věděli, kde mají stát, co mají dělat a kam mají dojít. Zvládli rytmicky náročnou hudbu, omezený prostor i taneční prvky, překonali obtíže se změnami a výsledkem bylo velice pěkné vystoupení. Věřím, že má radost z nácviku a pýcha na výsledek se přenesla i na diváky, ať to byli žáci školy, či rodiče deváťáků. Vystoupení rozhodně zaslouženě sklidilo obrovský potlesk.
Mgr. Simona Kyánková
