V letošním roce se na první schůzce sešla jak věkově, tak typově velmi pestrá skupina zájemců o divadlo a dramatiku, proto jsem opět vytvořila kroužky dva: mladší ze žáků 6.-7. ročníků a starší z 8.-9. ročníků. Znamenalo to sice více práce a samozřejmě času, ale pro většinu dětí také příležitost získat nějakou divadelní roli.
Pro mladší, ale početně silnější kroužek jsem musela vzít scénář starší a méně známé pohádky Podvodník na Skleněné hoře Evy Fesüsové. Po několika úvodních lekcích, v nichž se děti poznávaly a seznamovaly se s dramatickými prvky (jevištní řeč, pohyb, mimika a gesta…) jsem rozdělila role a v závěru se ukázalo, že velmi zdařile. Diváky tak okouzlil Adam Jílek v postavě Dutohlavého krále, princ Ťulpas v podání Tomáše Berana, Vendula Lepková jako princezna Alenka i Míša Keslová jako rázná královna Zeleného království. Samozřejmě k úspěchu představení musí přispět všichni herci, v tomto případě opravdu platí, že „není malých rolí. Myslím, že v tomto souboru se skrývá velký potenciál a pokud se využije, tak…ale to uvidíme v příštím roce nebo letech.
Pro starší soubor jsem zvolila klasickou pohádku Popelka v úpravě Marie Holkové, jejíž text je poněkud od notoricky známého námětu odlišný. Vystupují zde totiž i postavy, které by jinde asi nebyly důležité, např. zdařilá postava hostinského od Černého kozla Buchtičky (v podání Sabiny Stloukalové), jeho ufňukaného a líného syna Marcipánka/Martina (Vladislav Randula), hraběte z Koláčkova, kde se děj pohádky odehrává, (Dagmar Adámková) posla Pepíčka a žebračky (Nicol Sedláčková) a jednoduché, ale ne zlé Rézinky (Michaela Žáčková), sestřenice Popelky. Vedle toho figurují samozřejmě známé postavy, např. tety Klotyldy, která nahradila zlou macechu (Adéla Kyánková), prince Dobromila, který se rozhodne oženit s dívkou s nejupřímnějšíma očima (Jan Ryzí), a Popelky (Klára Hájková). I v tomto případě jsem zřejmě měla šťastnou ruku s výběrem herce a role.
Stejně jako v loňském roce jsem spolupracovala s kolegyní Pavlou Nesnídalovou, která na známé melodie písniček složila vhodný text k oběma pohádkám. Tyto písničky pak představení zahájily i zakončily, někde trošku odlehčily, případně doprovodily taneční výstup.
Od prvního květnového týdne začala příprava představení na skutečném jevišti Sokolovny Lysice, kde jsme mohli využít postavených kulis z odehraného divadla souboru KLYH Lysice a vypomoci si různými potřebnými rekvizitami a kostýmy.
I v letošním roce jsem se potýkala s nedostatkem času mnohých členů na samotný nácvik i s jejich neznalostí textu. Každoročně tak až téměř do generálky netuším, zda budeme moci s představením jít na veřejnost. Závěrečné zkoušky na vystoupení probíhaly v podstatě celý týden, ale generálka měla definitivně rozhodnout. Vypadalo to, že starší soubor to skutečně letos nezvládne. Nakonec se v nich zřejmě vyburcovala tak velká chuť vystupovat, že na podruhé generálku zvládli vcelku zdařile. Děti mě pokaždé překvapí a musím přiznat, že jsem na jejich výkony i samotné divadlo velmi pyšná.
V pátek 10. června 2016 proběhla představení pro školu. Přidal se k nám i dramatický kroužek 1. stupně p. učitelky Tejkalové s představením Trádadádadam, já někoho mám. Z časových a organizačních důvodů byla pro diváky 1. stupně sehrána představení jen dvě, Popelku pak mladší děti zhlédly až samostatně 28. června 2016. To diváci z 2. stupně mohli hodnotit všechna představení, dodnes tak slýchám některé úryvky z textů a pochvaly si herci mohli zarámovat. Pro veřejnost jsme hráli v neděli 12. června 2016 a na nedostatek diváků jsme si skutečně stěžovat nemohli, sál byl totiž plný. Možná to způsobilo i to, že na představení dramaťáku 1. stupně se podílel i pěvecký sbor 1. stupně, tím pádem další rodiče sledovali své děti. A hrálo se výborně…
Nahrávku všech divadel zajišťovala p. učitelka Vaňková, foto, které najdete na webových stránkách školy, p. učitelka Tesařová.
S představením Popelky jsme zavítali do světa, stali jsme se totiž součástí programu charitativního projektu You dream, we run, který proběhl 10.-11. června 2016, a o vystoupení nás požádala i obec Býkovice, kde 25. června organizovali akci pro děti. Tyto příležitosti považuji za obrovskou zkušenost, kterou děti získají, ale i možnost se veřejně prezentovat mimo svou obec a školu.
V příštím školním roce bych ráda pokračovala v práci s dramatickým kroužkem. Uvidíme, zda bude i v dalším roce o tuto zájmovou činnost ze strany žáků zájem. Děkuji všem rodičům i přátelům za podporu naší činnosti a těším se na další spolupráci.
Simona Kyánková, vedoucí dramatického kroužku 2. st.
